Obloha je pro nás jevištěm, kde můžeme vidět i řadu zajímavých úkazů, které nás zaujmou svou barevností. Vše je hra slunečního či měsíčního světla, které proniká atmosférou, kde dochází k jeho odrazu, lomu či rozptylu na ledových krystalcích, vodních kapičkách či páře nebo na prachových částicích.  

Světlo má bílou barvu, protože je složeno ze sedmi barev, které splývají. Za jasného dne rozptylují malé částice především modré světlo, proto se nám obloha jeví modře. Při východu či západu slunce musí sluneční světlo urazit větší vzdálenost. Modré světlo se odklání natolik, že ho oko nevidí, zatímco velké prachové částice rozptylují červené světlo a vytvářejí večerní oblohu.  

Duha

Duha se objeví, když se po dešti vyjasní nebo při přeháňce na obloze vykoukne sluníčko. Sluneční paprsky procházejí miliony drobných dešťových kapek, kde se lámou  a bíle světlo se rozdělí do sedmi barev, které můžeme na duze rozeznat. Pod nejmenším úhlem se láme fialová barva, proto se objevuje na spodním lemu duhy, zatímco červená se objevuje na vrchním okraji duhového oblouku. Ukáže-li se druhá duha, jsou její barvy vždy v obráceném pořadí a nejsou tolik výrazné. Pro výraznost duhových barev je velikost vodních kapiček. Při mrholení se objevuje jen slabá a velmi bledá duha, ale čím jsou kapičky vody větší, tím jsou barvy duhy výraznější. Nejjasnější duhu můžeme pozorovat při silných přeháňkách během bouřek. Nejlepší čas pro vytvoření duhy, je po východu nebo před západem slunce, kdy je sluníčko níže nad obzorem. Čím níže je sluníčko, tím je duhový oblouk širší. Obloha pod duhou je často jasnější než nad ní, protože dešťové kapky zde odrážejí více světla. Duhu v podobě kruhu se nám podaří vypátrat pouze z vysoké hory nebo z letadla. Duhu uvidíte, pokud se postavíte zády ke sluníčku. Dopoledne se duha objevuje na západě, odpoledne na východě.

Halové jevy

Pokud sluneční nebo měsíční světelné paprsky procházejí obláčkem, v němž jsou ledové krystalky, může se kolem slunce či měsíce objevit barevný prstenec. Obláčky s ledovými krystalky se nachází ve velkých výškách v atmosféře a mají podobu řas, které jsou velice jemné a modrá obloha jimi může prosvítat. Ledové krystalky působí podobně jako vodní kapičky. Světlo se od nich buď odráží nebo se v nich láme, podle to toho mají halové jevy vzhled buď bělavý nebo v duhových barvách. Nejčastějším jevem je malé halo, což je bělavý kruh obepínající slunce, který má na vnitřním okraji načervenalé zbarvení. Pokud je malé halo v duhových barvách, je z vnější strany lemováno fialovou barvou. Zřídka se objevuje kolem slunce také větší kruh – velké halo, které je většinou bílé. Světlo odražené od ledových krystalků může vytvářet také vícenásobné obrazy slunce (parhelia), sluneční sloupy objevující se nad vzcházejícím nebo zapadajícím slunce a oblouky nad a pod sluncem (Parryho oblouky). V polárních oblastech se halové jevy vyskytují i při zcela jasné obloze, neboť je zde i v nižších výškách dostatek ledových krystalků ve vzduchu.

 

Zrcadlení v atmosféře

Optické zrcadlení v přízemní vrstvě vzduchu, označováno také jako fata morgana, je optický klam způsobený přírodou. Ukazuje oázu uprostřed rozpálené pouště nebo kaluž vody na vyprahlé silnici, která je však převráceným obrazem oblohy, způsobeným ohýbáním a odrazem paprsků. Za horký letních dnů slunce ohřívá povrch země a přízemní vrstvu vzduchu, od které se odráží světelné paprsky směrem ke studenějšímu vzduchu, který se nachází v úrovni oka. Zrcadlení se může naopak objevit, je-li vzduch při zemi hodně studený. Paprsky stoupající z vrstva studeného vzduchu narazí na teplejší vzduch a odrazí se směrem dolu k oku pozorovatele.