|
Tento
atlas oblaků v elektronické podobě byl vypracován v létě 2004 na základě
Mezinárodního atlasu oblaků, který vydala Světová meteorologická
organizace v roce 1956 a v českém překladu jeho zkrácená verze v roce
1965. Základní text a přehled jednotlivých druhů, tvarů a odrůd byl
doplněn o obrázky oblaků, které se nám jevily jako nejbližší k vzorovému
vzhledu a které jsme použili z publikovaných obrázků na internetu, zejména
z:
http://www.wolkenatlas.de
http://www.australiasevereweather.com/photography/index.html .
Metodicky vedl práci Stanislav Racko a
grafická úprava má podpis
Štěpána
Eichlera.
1. Definice oblaku
Oblak je viditelná soustava nepatrných
částic vody nebo ledu, popřípadě obojího, v ovzduší. Tato soustava může
obsahovat zároveň i větší částice vody nebo ledu a také jiné částice
pocházející např. z průmyslových exhalací, kouře nebo prachu.
2.
Vzhled oblaků
Vzhled oblaku je určen
povahou, rozměry, množstvím a prostorovým rozdělením částic, ze kterých se
skládá. Závisí též na intensitě a na barvě světla, které na oblak dopadá,
a na poloze místa pozorování a světelného zdroje vůči oblaku. Vzhled
oblaku se vyjadřuje udáním rozměrů, formy, struktury, stavby, jasu a barvy
oblaku. Tyto činitele je třeba brát v úvahu při popisu každé z
charakteristických forem oblaků.
Jas
Jas oblaku závisí na tom, kolik světla oblakové částice odrážejí,
rozptylují a propouštějí. Světlo přichází většinou přímo ze světelného
zdroje (Slunce,Měsíc) nebo z oblohy. Může též přicházet od zemského
povrchu, zejména, je-li sluneční nebo měsíční světlo odráženo rozsáhlými
ledovými nebo sněhovými plochami. Jas oblaku může být pozměněn zákalem
nebo některými světelnými jevy, jako např. halo, duha, koróna, gloriola apod.
Je-li mezi oblakem a pozorovatelem zákal, může se podle jeho hustoty a
podle směru dopadajícího světla buď snížit nebo zvýšit jas oblaku. Zákal
také zmenšuje kontrasty, podle nichž poznáváme formy, strukturu a stavbu
oblaku. Za dne je jas oblaku postačující, takže je lze snadno pozorovat.
Za noci jsou oblaky viditelné tehdy, když svítí alespoň čtvrtina měsíčního
kotouče. Ve fázích s menší svítící plochou není Měsíc natolik jasný, aby
bylo možné rozeznat vzdálenější oblaky, zvláště jsou-li tenké. Za bezměsíčních nocí nejsou oblaky zpravidla viditelné. Na jejich existenci
můžeme však někdy soudit podle zakrytí hvězd, polární záře,
zodiakálního světla apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že neviditelnost
hvězd při horizontu bývá často způsobena zákalem. V noci mohou být oblaky
viditelné také v oblastech s dostatečně silným umělým osvětlením. Tak nad
velkoměsty mohou být oblaky rozpoznány tím, že jsou osvětleny zdola. Takto
osvětlená vrstva oblaků může tvořit jasné pozadí, proti kterému se ostře
rýsují útržky nižších oblaků svým tmavým obrysem.
Barva
Barva oblaku je především závislá na barvě světla, jímž je oblak osvětlen.
Zákal mezi pozorovatelem a oblakem může však barvy oblaků pozměnit, takže
např. vzdálené oblaky vyhlížejí žlutě, oranžově nebo červeně. Kromě toho
jsou barvy oblaku ovlivněny i některými světelnými jevy (halo, duha,
koróna, gloriola apod.) Je-li Slunce dostatečně vysoko nad obzorem, jsou
oblaky nebo jejich části přímo osvětlené slunečním světlem bílé nebo šedé.
Části přijímající světlo od modré oblohy jsou modravě šedé. Blíží-li se
Slunce k obzoru, může nabývat barvy od žluté přes oranžovou k červené .
Obloha i oblaky v okolí Slunce pak mají podobné zbarvení. Přesto však může
být barva oblaků ještě ovlivněna modří oblohy. Barva oblaků se také mění s
jejich výškou a polohou vzhledem k pozorovateli a Slunci. Je-li Slunce
těsně nad obzorem nebo pod ním, mohou vysoké oblaky ještě stále vyhlížet
bíle, kdežto oblaky středních výšek vykazují silně oranžové nebo červené
zbarvení a nízké oblaky ve stínu Země jsou šedé. Tyto rozdíly v barvě umožňují
představu o výškách oblaků. Pozorovatel si ovšem musí být vědom toho, že
oblaky stejné hladiny se jeví méně červené při pohledu
proti Slunci, než po Slunci. V noci je jas oblaků příliš slabý k rozeznání
barvy. Všechny pozorovatelné oblaky vyhlížejí černě až šedě, vyjma oblaků
osvětlená měsícem, které mají vzhled bělavý. Zvláštní osvětlení (požáry,
světla velkoměst, polární záře atd.) může však někdy poskytnout některým
oblakům více či méně výrazné zabarvení.
3.
Klasifikace oblaků
Oblaky jsou v
neustálém vývoji, a proto vykazují nekonečnou rozmanitost tvarů. Je však
možné stanovit omezený počet charakteristických oblačných útvarů často
pozorovaných na celé zeměkouli, do kterých mohou být oblaky zhruba
roztříděny. Mezinárodně byla zavedena klasifikace typických oblaků, která
je dělí podle druhů, tvarů a odrůd. V dalším jsou uvedeny definice a
popisy každého charakteristického útvaru podle této klasifikace. V této
klasifikace není zahrnuta zřídka se vyskytující skupina tzv."zvláštních
oblaků". Některé z těchto oblaků se skládají většinou z pevných nebo
kapalných částic, ale nikoliv z vody.
1)Druhy
Klasifikace oblaků, uvedená v tomto atlase, je v podstatě založena na
deseti hlavních skupinách, zvaných "druhy" oblaků, které jsou navzájem
výlučné, což znamená, že určitý oblak může přináležet jen jedinému druhu
oblaků.
2)Tvary
Rozdílnosti pozorované ve vzhledu a
vnitřní struktuře oblaků vedly k dalšímu rozdělení oblaků na "tvary".
Oblak pozorovaný na obloze a příslušející k určitému druhu oblaků může být
označen jménem jen jednoho tvaru, což znamená, že i tvary oblaků jsou
vzájemně výlučné. Jsou však určité tvary, které se mohou vyskytovat u
několika druhů. Např. tvar mandle nebo čočky je často pozorován u oblaků
druhu Cirrocumulus, Altocumulus a Stratocumulus.
3)Odrůdy
Oblaky mohou mít zvláštní charakteristické rysy, které určují jejich
odrůdu. Tyto charakteristické rysy souvisí s rozdílným uspořádáním
oblačných prvků (např. uspořádáni vln) a s větší či menší průsvitností
oblaků. Určitá odrůda může být společná několika druhům oblaků. Mimo
tentýž oblak může mít charakteristické rysy náležející k více odrůdám.
4)Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky
U některých oblaků se
mohou vyskytovat buď přímo u oblaku, nebo i mimo něj určité
charakteristické zvláštnosti jako např. srážkové pruhy, cáry nízkých
oblaků atd. Tyto charakteristiky se označují "zvláštnosti oblaků a
průvodní oblaky". Týž oblak může mít současně i více zvláštností nebo
průvodních oblaků
5)Mateřské oblaky
Některé oblaky se
mohou vyvíjet tak, že se tvoří více nebo méně výrazné útvary, které
odděleny nebo neodděleny od mateřského oblaku mohou přejít v oblaky jiného
druhu než je oblak mateřský. Označují se pak názvem patřičného druhu s
přívlastkem utvořeným z názvu druhu mateřského oblaku s příponou "genitus".
6)Tabulka klasifikace oblaků |
