Atlas oblaků - úvod  

Tento atlas oblaků v elektronické podobě byl vypracován v létě 2004 na základě Mezinárodního atlasu oblaků, který vydala Světová meteorologická organizace v roce 1956 a v českém překladu jeho zkrácená verze v roce 1965. Základní text a přehled jednotlivých druhů, tvarů a odrůd byl doplněn o obrázky oblaků, které se nám jevily jako nejbližší k vzorovému vzhledu a které jsme použili z publikovaných obrázků na internetu, zejména z:
http://www.wolkenatlas.de
http://www.australiasevereweather.com/photography/index.html .

Metodicky vedl práci Stanislav Racko a grafická úprava má podpis
Štěpána Eichlera.


1. Definice oblaku
   
Oblak je viditelná soustava nepatrných částic vody nebo ledu, popřípadě obojího, v ovzduší. Tato soustava může obsahovat zároveň i větší částice vody nebo ledu a také jiné částice pocházející např. z průmyslových exhalací, kouře nebo prachu.


 
2. Vzhled oblaků
    Vzhled oblaku je určen povahou, rozměry, množstvím a prostorovým rozdělením částic, ze kterých se skládá. Závisí též na intensitě a na barvě světla, které na oblak dopadá, a na poloze místa pozorování a světelného zdroje vůči oblaku. Vzhled oblaku se vyjadřuje udáním rozměrů, formy, struktury, stavby, jasu a barvy oblaku. Tyto činitele je třeba brát v úvahu při popisu každé z charakteristických forem oblaků.

Jas
    
Jas oblaku závisí na tom, kolik světla oblakové částice odrážejí, rozptylují a propouštějí. Světlo přichází většinou přímo ze světelného zdroje (Slunce,Měsíc) nebo z oblohy. Může též přicházet od zemského povrchu, zejména, je-li sluneční nebo měsíční světlo odráženo rozsáhlými ledovými nebo sněhovými plochami. Jas oblaku může být pozměněn zákalem nebo některými světelnými jevy, jako např. halo, duha, koróna, gloriola apod. Je-li mezi oblakem a pozorovatelem zákal, může se podle jeho hustoty a podle směru dopadajícího světla buď snížit nebo zvýšit jas oblaku. Zákal také zmenšuje kontrasty, podle nichž poznáváme formy, strukturu a stavbu oblaku. Za dne je jas oblaku postačující, takže je lze snadno pozorovat. Za noci jsou oblaky viditelné tehdy, když svítí alespoň čtvrtina měsíčního kotouče. Ve fázích s menší svítící plochou není Měsíc natolik jasný, aby bylo možné rozeznat vzdálenější oblaky, zvláště jsou-li tenké. Za bezměsíčních nocí nejsou oblaky zpravidla viditelné. Na jejich existenci můžeme však  někdy soudit podle zakrytí hvězd, polární záře, zodiakálního světla apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že neviditelnost hvězd při horizontu bývá často způsobena zákalem. V noci mohou být oblaky viditelné také v oblastech s dostatečně silným umělým osvětlením. Tak nad velkoměsty mohou být oblaky rozpoznány tím, že jsou osvětleny zdola. Takto osvětlená vrstva oblaků může tvořit jasné pozadí, proti kterému se ostře rýsují útržky nižších oblaků svým tmavým obrysem.
  Barva
    
Barva oblaku je především závislá na barvě světla, jímž je oblak osvětlen. Zákal mezi pozorovatelem a oblakem může však barvy oblaků pozměnit, takže např. vzdálené oblaky vyhlížejí žlutě, oranžově nebo červeně. Kromě toho jsou barvy oblaku ovlivněny i některými světelnými jevy (halo, duha, koróna, gloriola apod.) Je-li Slunce dostatečně vysoko nad obzorem, jsou oblaky nebo jejich části přímo osvětlené slunečním světlem bílé nebo šedé. Části přijímající světlo od modré oblohy jsou modravě šedé. Blíží-li se Slunce k obzoru, může nabývat barvy od žluté přes oranžovou k červené . Obloha i oblaky v okolí Slunce pak mají podobné zbarvení. Přesto však může být barva oblaků ještě ovlivněna modří oblohy. Barva oblaků se také mění s jejich výškou a polohou vzhledem k pozorovateli a Slunci. Je-li Slunce těsně nad obzorem nebo pod ním, mohou vysoké oblaky ještě stále vyhlížet bíle, kdežto oblaky středních výšek vykazují silně oranžové nebo červené zbarvení a nízké oblaky ve stínu Země jsou šedé. Tyto rozdíly v barvě umo
žňují představu o výškách oblaků. Pozorovatel si ovšem musí být vědom toho, že oblaky stejné hladiny se jeví méně červené při pohledu proti Slunci, než po Slunci. V noci je jas oblaků příliš slabý k rozeznání barvy. Všechny pozorovatelné oblaky vyhlížejí černě až šedě, vyjma oblaků osvětlená měsícem, které mají vzhled bělavý. Zvláštní osvětlení (požáry, světla velkoměst, polární záře atd.) může však někdy poskytnout některým oblakům více či méně výrazné zabarvení.

3. Klasifikace oblaků
Oblaky jsou v neustálém vývoji, a proto vykazují nekonečnou rozmanitost tvarů. Je však možné stanovit omezený počet charakteristických oblačných útvarů často pozorovaných na celé zeměkouli, do kterých mohou být oblaky zhruba roztříděny. Mezinárodně byla zavedena klasifikace typických oblaků, která je dělí podle druhů, tvarů a odrůd. V dalším jsou uvedeny definice a popisy každého charakteristického útvaru podle této klasifikace. V této klasifikace není zahrnuta zřídka se vyskytující skupina tzv."zvláštních oblaků". Některé z těchto oblaků se skládají většinou z pevných nebo kapalných částic, ale nikoliv z vody.

1)Druhy
Klasifikace oblaků, uvedená v tomto atlase, je v podstatě založena na deseti hlavních skupinách, zvaných "druhy" oblaků, které jsou navzájem výlučné, což znamená, že určitý oblak může přináležet jen jedinému druhu oblaků.

2)Tvary
Rozdílnosti pozorované ve vzhledu a vnitřní struktuře oblaků vedly k dalšímu rozdělení oblaků na "tvary". Oblak pozorovaný na obloze a příslušející k určitému druhu oblaků může být označen jménem jen jednoho tvaru, což znamená, že i tvary oblaků jsou vzájemně výlučné. Jsou však určité tvary, které se mohou vyskytovat u několika druhů. Např. tvar mandle nebo čočky je často pozorován u oblaků druhu Cirrocumulus, Altocumulus a Stratocumulus.

3)Odrůdy
Oblaky mohou mít zvláštní charakteristické rysy, které určují jejich odrůdu. Tyto charakteristické rysy souvisí s rozdílným uspořádáním oblačných prvků (např. uspořádáni vln) a s větší či menší průsvitností oblaků. Určitá odrůda může být společná několika druhům oblaků. Mimo tentýž oblak může mít charakteristické rysy náležející k více odrůdám.

4)Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky
U některých oblaků se mohou vyskytovat buď přímo u oblaku, nebo i mimo něj určité charakteristické zvláštnosti jako např. srážkové pruhy, cáry nízkých oblaků atd. Tyto charakteristiky se označují "zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky". Týž oblak může mít současně i více zvláštností nebo průvodních oblaků

5)Mateřské oblaky
Některé oblaky se mohou vyvíjet tak, že se tvoří více nebo méně výrazné útvary, které odděleny nebo neodděleny od mateřského oblaku mohou přejít v oblaky jiného druhu než je oblak mateřský. Označují se pak názvem patřičného druhu s přívlastkem utvořeným z názvu druhu mateřského oblaku s příponou "genitus".

6)Tabulka klasifikace oblaků


Druhy

Tvary

Odrůdy

Zvláštnosti

Mateřské oblaky

Cirrus

fibratus

intortus

mamma

Cirrocumulus

uncinus

radiatus

Altocumulus

spissatus

vertebratus

Cumulonimbus

castellanus

duplicatus

floccus

Cirrocumulus

stratiformis

undulatus

virga

lenticularis

lacunosus

mamma

castellanus

floccus

Cirrostratus

fibratus

duplicatus

Cirrocumulus

nebulosus

undulatus

Cumulonimbus

Altocumulus

stratiformis

translucidus

virga

Cumulus

lenticularis

perlucidus

mamma

Cumulonimbus

castellanus

opacus

floccus

duplicatus

undulatus

radiatus

lacunosus

Altostratus

translucidus

virga

Altocumulus

opacus

praecipitatio

Cumulonimbus

duplicatus

pannus

undulatus

mamma

radiatus

Nimbostratus

praecipitatio

Cumulus

virga

Cumulonimbus

pannus

Stratocumulus

stratiformis

translucidus

mamma

Altostratus

lenticularis

perlucidus

virga

Nimbostratus

castellanus

opacus

praecipitatio

Cumulus

duplicatus

Cumulonimbus

undulatus

radiatus

lacunosus

Stratus

nebulosus

opacus

praecipitatio

Nimbostratus

fractus

translucidus

Cumulus

undulatus

Cumulonimbus

Cumulus

humilis

radiatus

pileus

Altocumulus

mediocris

velum

Stratocumulus

congestus

virga

fractus

praecipitatio

arcus

pannus

tuba

Cumulonimbus

calvus

praecipitatio

Altocumulus

capillatus

virga

Altostratus

pannus

Nimbostratus

incus

Stratocumulus

mamma

Cumulus

pileus

velum

arcus

tuba